Je známo, že zatímco Calella v dobách Iberijské éry nenesla žádné známky osídlení, pobřeží Maresme obýval národ Laietanů, kteří žili v malých, snadno ubránitelných vysoko položených vesničkách. Počátkem prvního století – vlivem rozpínání Římanů – začaly vznikat menší vesnice i v níže položených místech. Jednalo se především o shluky farem produkujících pšenici, olej a víno. Pozůstatky těchto římských staveb, zbudovaných na tomto území, je možné dodnes vidět poblíž nemocnice v Calelle (Calella hospital).
Kromě výše zmíněného je z období prvního tisíciletí historie Calelly známo velmi málo. Po konci arabské okupace, začátkem 9. století, byla Calella součástí rozsáhlého území, táhnoucího se od Caldetes až do Tordery. Od jedenáctého století se zde datovala existence vesnice Capaspre, která spadala do farnosti Pineda a pod územní správu zámku Montpalau. Jednalo se o nevelký shluk farem s jednou obrannou věží a dvěma kaplemi, které byly věnovány svatému Quirzeovi a Elmovi.
Jméno Calella se začíná v písemných dokumentech objevovat počátkem 12. století ve spojitosti s nebezpečnými saracénskými útoky a obdobím, kdy rybáři začali stavět první domy okolo ústí řeky.
Zrození Calelly
Jsou zde dva klíčové termíny, týkající se zrození Calelly. V roce 1327 král udělil Calelle právo oslavování a také právo konání týdenních trhů. O něco později, tedy v roce 1338 získala Calella další práva, což ve spojitosti s rychlým rozvojem rybolovu přilákalo do Calelly další usedlíky z okolních krajů. Od roku 1400 zde žil dokonce i major zámku Montpalau a Calella se začala stávat zajímavou i pro farmáře, kteří houfně opouštěli své statky, aby zde mohli žít.
Calella a středověk
Dle daňových dokumentů z roku 1947 čítalo městské obydlené centrum Calelly 35 obydlených domů plus dalších devět domů v sousedství Capaspre a Vallderoure. Většina života v Calelle se odehrávala kolem čtvercového náměstí, kde se konal i městský trh.
Z tohoto období existuje několik zachovalých památek, protože domy v Calelle byli masivně opevňovány za účelem obrany před útoky tureckých a berberských korzárů. V roce 1525 papež potvrdil existenci farnosti Calella nezávislé na farnosti Pineda, a o tři roky později začala výstavba prvního městského kostela. Roku 1564 byl nově postavený kostel vysvěcen a městu byla udělena možnost zřízení městské rady a dělení občanů do třech tříd podle jejich společenského postavení.
V 17. století nastalo dlouhé období stagnace díky probíhajícím válkám a epidemiím. Trvalý růst města začal až v roce 1714 po skončení války o nástupnictví. Z původních 786 obyvatel se během šedesáti let (tedy do roku 1787) stalo obyvatel 2637. V té době se tradiční činnosti spojené s Calellou (rybolov, farmaření) rozšířili o stavbu lodí a vyšívání. Díky tomu a také díky otevření nových obchodních cest s americkými koloniemi nastoupila Calella strmou stoupající dráhu ekonomického rozvoje. Podle cestovatele Francisca de Zamory měla Calella v roce 1790 550 domů.
V 18. století se kostel zhroutil, ale byl opraven brzy poté v roce 1785. V té době také přibývalo nových ulic, hlavních ruch byl ale stále soustředěn okolo ulic l’Església a Jovara.
19. a 20. století Calelly
První desetiletí 19. století bylo ovlivněno válkou ve Francii a následnými vzpourami. Následkem toho průmysl, zaměřený hlavně na transatlantický obchod a textil, nabral nové obrátky. V roce 1854 začala výstavba velkých rybářských lodí. Poté v roce 1861 přijel do města Calella první vlak a populace narostla na celých 3500 obyvatel. Stejný stav zůstal až do konce století. Roku 1885 byla postavena i první parní továrna, jako kompenzace finanšních ztrát, vzniklých ztrátou některých kolonií.
Začátek 20. století byl úžasným obdobím pro vzestup a rozvoj průmyslu v Calelle. Obrovský nárůst textilního průmyslu (zejména potom od roku 1960) doprovázel i příliv turistů ze zahraničí, což se kladně podepsalo na zvyšování populace Calelly až do sedmdesátých let.
Turistický ruch a imigrace radikálně změnily tvář města zvýšením počtu hotelů a prázdninových apartmánů. Nedostatek prostoru v Calelle napomáhal i rozvoji okolních měst a vzniku nových, jako je třeba sousední Poblenou.
Calella jako součást dědictví historie a umění
Navzdory mohutným stavebním přeměnám, ke kterým došlo v šedesátých letech dvacátého století, si Calella zachovává urbanistickou strukturu svého původního centra i vzhled prvního náměstí. Jak kdysi popsal cestovatel Zamora v roce 1790 Calellu: „…bylo to nejelegantnější město na naší cestě, upravené, čisté s širokými ulicemi…“ – tak tento ráz si Calella zachovává dodnes.
(Napsáno s pomocí originálního textu Studijního centra kulturního dědictví z roku 1997)